I přes nezměrné množství obrazovek, aplikací, interaktivních nástrojů, které nás obklopují, a nově také umělou inteligenci, stále snad v každé domácnosti najdeme nějaký zápisník – školní sešit, deník, diář, notes na poznámky, prázdný sešitek. Ty designové i obyčejné jsou stálicí nejen na pultech papírnictví, ale mají dokonce celý svůj papírový festival. Sešit, zápisník, notes, deník jsou zkrátka stále chtěným artiklem, rychlému tempu doby navzdory.

Kladu si ovšem otázku, jaký je jejich osud, kolik z nich je dopsáno do poslední stránky, uchováno, čteno. Tipuji, že většině mnoho nepopsaných listů zbývá. Není to škoda? Proč jsme je opustili? Co nás na nich nadchlo, ale nedovedlo do cíle?
Držím minutu ticha za všechny prázdné stránky a zároveň češu košatý strom inspirace, kterou takový zápisník nabízí. Rodí se mi v hlavě i pod rukama myšlenka, jak zápisníkům znovu vdechnout život, jak inspirovat sebe i druhé k psaní od první do poslední stránky, jak znovu objevit krásu a zvláštní kouzlo ručního písma, které plyne odlišně od toho ťukaného na klávesnici. Jak si chodit odpočívat od displejů ke krásným sešitům a s radostí do nich zapisovat nejen plynutí svých dnů, nové nápady a plány, ale i své úspěchy nebo myšlenky zaslechnuté třeba ve tři ráno.